úterý 19. února 2013

Naschvál


Nad Uralem se u města Čeljabinsk nerozpadl žádný bolid. Škody a zranění místním ubohým lidem způsobil nálet! Provedli ho američtí provokatéři a váleční štváči, kteří nad svrchovaným územím Ruské federace zkoušeli novou zbraň. Prohlásil poslanec Státní dumy Vladimir V. Žirinovskij, předseda Liberální demokratické (čti nacionalistické) strany Ruska. "Jaké meteority? Nikdy nic takového nikde nepadá."  Dle místních pravoslavných kněží jde zase o dílo Boží.



Chtěl bych Vladimiru Volfovičovi a popům připomenout, že právě nad Čeljabinskem se v červnu roku 1949 rozpadl na 20 kusů meteorit zvaný "Kunašak". Jeho část spadla do jezera Kunašak u města Kunašak, asi 50 km na sever od Čeljabinska. Ale to byl drobek, zvící jen 200 kg. Nicméně někde (a to zrovna u Čeljabinska) "něco" (a to zrovna meteority) spadlo. Mimochodem: Už jsme si zvykli na název "meteorit Čeljabinsk", ale "meteorologové" mu chtějí dát jméno "Čebarkul", protože jedna jeho část spadla do jezera Čebarkul u města Čebarkul.

Poděšený lid, který byl cílem toho bombardování, samozřejmě v panice nejdřív nevěděl, která bije, a tak se objevily pověsti, že jde skutečně o pád rakety. Nebo že to byl meteorit, který sestřelila ruská vzdušná obrana. A že o něm vedení státu vědělo dopředu, ale lid s tím včas neseznámilo… Pověstem o údajném radioaktivním zamoření přispělo i to, že oblasti dopadů byly uzavřeny, a pohybovaly se v nich výzkumníci ve speciálních oděvech. A ti skutečně měřili radioaktivitu – a žádnou nezaznamenali.

Tyto pověsti byly samozřejmě přiživeny i historickou pamětí pamětníků, kteří si ještě pamatovali rok 1957 a jadernou havárii v tajném zařízení na přepracovávání radionuklidů  Maják. To zařízení dodnes pracuje v dodnes "uzavřeném městě" Ozjorsk, 80 km na severozápad od Čeljabinska a zpracovává jaderné materiály ze tří ruských elektráren a z jaderných ponorek. V tom roce 1957 zde došlo havárii, kdy do řeky Teča vytekly radioaktivních materiály z poškozeného zásobníku. Zamořená plocha činí několik set čtverečních kilometrů a říká se jí "východouralská radiační stopa". Bylo ozářeno několik tisíc lidí, před Černobylem a Fukušimou šlo o nejhorší radiační havárii.

Dobré místo pro rejdy amerických imperialistů! Však taky tuhle tajnou továrnu fotografoval zrovna na 1. máje 1960 americký agent CIA Francis Gary Powers z výzvědného meteorologického letadla U2, chvíli poté, co přeletěl Čeljabinsk, za což byl nedaleko blízkého Sverdlovska (dnes Jekatěrinburg) po zásluze sestřelen. To máme necelých 200 km na severozápad od Čeljabinska další incident, při kterém se nad krajinou ozývaly výbuchy a z nebes padaly horké věci.

No dobře, ale ten páteční rachot, vysklení 200.000 m čtverečních okenních tabulek v okruhu stovky kilometrů, poranění 1200 lidí a rozbití továrny na zinek bylo způsobeno bezpochyby nebeským tělesem, které vletělo do atmosféry rychlostí 15-20 km/s – vlastně 20-15, protože odhad rychlosti se snižuje. Odhady jeho velikosti se naopak postupně zvyšovaly z jednoho - dvou metrů na tři až na 17 metrů, a společně s tím rostl odhad hmotnosti z původních 10 tun přes 40 tun až na 6.000, a nakonec dokonce na 10.000 tun! Šlo o chondrit, který vybuchl ve výšce 30-50 km s intenzitou od 10 přes 30 až k 500 kilotunám TNT. K takovéto události prý dochází jednou za 40 let, tentokrát se bolid trefil do obydlené oblasti.

Ten interval 40 let se po nárůstu odhadů ráže bolidu také zvětšil, a to na 100 let. Což už je odpovídajícnější, protože o dva řády větší paseku nadělal Tunguzský meteorit v roce 1908 (10- 50 Megatun TNT), takže to bude podobně jako s tou statistickou stoletou vodou… Přesněji: Jde o největší kosmický náraz do Země po Tunguzce.

Nu dobře. Jenže ve stejný den ve vzdálenosti pouhých 28.000 km kolem Země proletělo trochu větší tělísko: Asteroid 2012 DA14 má průměr asi 45 metrů a hmotnost 130.000 tun, zato se loudá pouze rychlostí 8 km/s (relativně k Zemi). Tohle se (statisticky) stane jen jednou za 1.200 let. Pravděpodobnost takovéto shody je nepatrná, proto jsem si nejdříve myslel, že asteroid 2012 DA14 měl zatoulaný vlastní miniměsíček. Jenže dráhy obou těles byly rozdílné, Čtrnáctka nebyla matečním tělesem Čeljabinsku/ Čerbakulu. Nu, a jak je to s tou koincidencí dvou nezávislých náhod? Zkusím to odhadnout:

100 let krát 1.200 let nám dá 120 tisíc let. To je statistický interval těchto událostí, pokud by se odehrály během jednoho roku. Jenže se odehrály během jednoho kalendářního dne, takže to ještě násobím 365 krát 365 dní.

Statistický interval takové časové shody činí asi 16 miliard let. Vesmír je starý necelých 14 miliard let. Tady něco nehraje.

Někdo to udělal naschvál, aby si z nás udělal srandu.

Psáno v Praze dne 19. února 2013

Nerad, ale přikládám ještě Šamanovu listárnu ke včerejšímu  polemickému článku, který přičinila paní Michaela Freiová k mým radám novému papeži. Nehodlám řetězit polemiku, co jsem napsal, to jsem napsal. Přečtěte si to ještě jednou, znova. To, co píše kolegyně, že napsal Moby Dick, jsem nenapsal.

Hlavně jsem napsal, je čas na napsání Nového katechismu, který by se snažil přiblížit se spíše smyslu Písma než jeho dogmatickým výkladům. Napsal jsem, že papež není vůdcem římských katolíků, křesťanů, ani Pánem světa. "Božský" byl třeba Faraon (tvrdil to o sobě) – ale právě proto ho opustil Boží lid. Přečtěte si, co o tom (i když to možná neví), napsal v červnu 2009 Tomáš Halík: "Faraon není božskou bytostí, proto může nastat exodus Židů z Egypta jako první akt „kolektivní občanské neposlušnosti“".
A protože ani papež není božskou bytostí, ale církev svatá se tváří, jako by byl faraon, tak možná tolik lidí odchází od papeže i od římskokatolické církve.
Tolik jsem považoval za potřebné sdělit ještě jednou bratrům katolíkům…